Dnes, kdy umělá hmota ztratila svůj původní futuristický náboj, mezi námi stále žijí vizionáři, kteří nalézají v odhozených plastových předmětech auru vznešenosti... Gwenael Morice z obalů čistících prostředků, pracích prášků a dalších domácích detergentů jednoduše, pomocí nože vytváří objekty určené k hraní, sám je nazývá hračkami. Základním konstrukčním prvkem je zátka, která umožnuje dynamický pohyb a často je skrytá jako vnitřní mechanismus. Gwenaelovy objekty jsou perfektně vyrobené, takže se snadno můžeme domnívat, že jsou vylisované z jednoho kusu a nikoliv sestrojené s nesourodých částí použitých obalů. Jak sám Gwenael říká, jeho materiály jsou určeny k setkávání a jeho objekty také, sestavuje z nich malé environmenty, radostné umělé ráje, veselé prostředí, optimistické situace.
Ve zdejším kontextu připomíná aktivita Gwenaela Morice objekty Františka Skály nebo PET- ART Veroniky Richterové. U Gwenaela Morice jde ale trochu o něco jiného. Jeho tatínek byl popelář a on sám tak odjakživa inklinoval k použitým, odloženým předmětům nebo materiálům stejně jako k hledání podstatných hodnot. Je nadaný silnou transcendentální představivosti, která pracuje s časem. Objekt z umělé hmoty je pro něho totiž prostředkem setkávání s dalšími lidmi. Tvoření objektu začíná už sběrem, shromažďováním, výměnou umělohmotného materiálu s druhými, ať je to milovník nejlevnějšího vína, který mu dodává pytle zátek nebo spolupráce s charitativní organizací, která pomáhá handicapovaným… Stejně tak Gwenaela Morice zajímá i další sdílení jeho objektů, ať už ve školách nebo v chráněných dílnách. Sociální užitečnost v čase je to, co Gwenaela Morice zajímá na jeho objektech nejvíc. Objekty „transcendují“ do setkávání s lidmi, do obnovy lidské pospolitosti a sounáležitosti. Tento moment je asi nejdůležitější charakteristikou Gwenaelových participativních projektů.
Le Corbusier psal o očích, které vidí a očích, které nevidí. Výstava Gwenaela Morice se koná u příležitosti inaugurace Kotelny, ještě nedávno zchátralé industriální ruiny, jejíž návrat do života si jen málokdo dokázal představit. Můžeme se radovat, že jsou mezi námi ti, jejichž oči vidí potenciál ve věcech odhozených, chátrajících, určených k zániku a kteří jsou jim schopni vdechnout nový život.
Kurátorsky připravila Iva Knobloch