Dvojčata Jitka a Květa Válovy, představovaly zcela svébytný fenomén českého výtvarného umění. Akademické malířky, vzdělané na UMPRUM v ateliéru Emila Filly, nikdy nepřistoupily na imperativ doby a odmítaly propagovat duch převládajícího socialistického realismu. Po většinu druhé poloviny 20. století proto tvořily v ústraní domu č. p. 6 v Bendlově ulici na Kladně, který jim poskytl útočiště i jako neoficiální výstavní prostor a místo pro intelektuální rozpravy.
Do ateliérů, kde Jitka a Květa tvořily bez možnosti představit hotová díla veřejnosti, se živelně scházeli jejich příznivci a debatovali o umění, životě a světě za železnou oponou. Zpoza ní za svéráznými umělkyněmi v 80. letech na „rudé“ Kladno zavítal dokonce i francouzský fotograf a režisér Alain Fleischer. Kromě něj tu nezapomenutelné chvíle, podnětné intelektuální prostředí a přátelský azyl ve skromných podmínkách našlo nespočet umělců, teoretiků, filozofů a dalších myslitelů a jejich dětí...
Koncept výstavy doložil jejich stopy a svědectví. Soukromý rodinný život sester Válových ožil na dosud nepublikovaných fotografiích z archivu Martina, Davida a Marcela Steckerových, kteří byli v domě sester Válových častými hosty, či v korespondenci s filmařkou Ester Krumbachovou. Nechyběly vlastnoručně psané životopisy sester z 80. let a dopisy, jež si vyměňovaly s tehdejšími komunistickými úřady. Výstavní portfolio obohatily i tři autorská díla: obraz Hranice nepřekročitelnosti, který Jitka Válová v domě vytvořila v roce 1968, plastika Torzo v mlze (Pocta Jitce Válové) sochaře Olbrama Zoubka a cementový objekt Ruce Evy Kmentové, ženy Olbrama Zoubka a přítelkyně sester Válových.
Koncepce výstavy Dagmar Šubrtová a Andrea Hoffman Nečasová
