Michal Škoda ve svém díle vede neustálý dialog s prostorem a prostředím, a to jak uvnitř svých prací, tak jejich prostřednictvím s konkrétním místem. S tím úzce souvisí jeho intenzivní zájem o architekturu, kterou vnímá zejména jako místo spojené s pobytem člověka. Ačkoli se Škoda vyjadřuje abstraktně v geometrických formách, ústředním bodem jeho tvorby zůstává člověk a jeho intenzivní prožitek vymezující jeho místo ve struktuře složitého světa.
Výstava VYMEZENÍ konfrontuje Škodovy černobílé kresby zejména z poslední doby s bílými objekty ze staršího období a v časovém odstupu téměř dvaceti let sleduje jejich vzájemný dialog. Bílým objektům – intervencím do prostoru – se autor věnoval v období krátce po roce 2000. Jsou charakterizovány pomyslnou variabilitou a autor zde minimalistickými prostředky pracuje s dualitou kategorií plnosti a prázdna, otevřenosti a uzavření, rozbíjení a vzájemného doplňování v komponovaném celku. Ten je sestavován z jednotlivých ploch, které svým pravoúhlým střetáváním zdůrazňují hrany a výrazné linie. Geometrický prvek linearity společně s nebarevností potlačuje účinek hmoty.
Linka je i společným jmenovatelem vybraných kreseb z rozsáhlého autorova kresebného díla, jemuž se Škoda intenzivně věnuje kontinuálně od roku 2011. V dlouhodobě soustředěné práci na každé z nich si tak vytvořil jedinečný autorský rukopis, zaznamenávající autorovu fyzickou přítomnost v procesu. Stejně jako v plastikách i zde minimalistickými prostředky vytváří geometricky definované prostorové kompozice v ne-barevné škále černá – bílá. Šrafováním definuje prostor v jeho neohraničenosti, jím prostupují černé tvary, jimiž kresby nabývají hmotnosti a zároveň pojmu konkrétního. Vyvstává zde dualita konkrétního a abstraktního, ohraničeného a neohraničeného, momentálního a bezčasového. Střetávání principů se definuje v symbolice křížení, jež je motivem i jediného obrazu na výstavě. Malbou se Škoda začal zabývat teprve v nedávné době. Jako by to, co si odpracoval na kresbách, mohl nyní sdělit v méně komorním médiu přímo a monumentálně.
Dialog ovšem neprobíhá jen uvnitř samotných děl a vzájemně mezi nimi, na výstavě VYMEZENÍ probíhá konfrontace na několika dalších rovinách: dialog v čase je veden mezi staršími a novými pracemi, mezi tvorbou v prostoru a v ploše, a v neposlední řadě, jak je tomu u Michala Škody vždy, také se samotným výstavním prostorem, který se stává nedílnou součástí vizuálního celku. V tomto případě je prostor zrekonstruovaného Uhelného mlýna skutečnou výzvou, na niž Škoda reaguje po svém – minimalisticky. Přesto dává svým způsobem prostřednictvím vystavených děl a jejich instalace možnost nahlédnout do vnitřního i vnějšího prostoru člověka.
Kurátorsky připravila Adriana Primusová
