Michaela Petrů

* 1978

Neboj Karlín. arto.to galerie 4. 10. 2020 - 31. 12. 2020

 

Tvorba Michaely Petrů (absolventky Ateliéru malby u doc. Michaela Rittsteina na AVU v Praze) se vyznačuje otevřenou hravostí, variabilností a nezatíženým, přesto však podpovrchovým a citlivým vnímáním okolního světa. Senzitivního diváka vrací autorka prostřednictvím svých děl do dětských let. Žensky jemně a nenásilně v nás probouzí tu prastarou neodolatelnou chuť experimentovat, objevovat a překračovat vytyčené hranice, opouštět zaběhnuté stereotypy. Její obrazy se stávají interaktivními hracími plochami, kde se můžeme spolupodílet na formování příběhu, bláznivě poletovat nebo zkoumavě a s těmi nejvážnějšími úmysly tvořit vlastní pravidla, a přetvářet tak realitu k „obrazu svému“.

V nové tematické sérii soustřeďuje umělkyně svou pozornost na výraznou pražskou čtvrť – Karlín. Vychází z vlastní zkušenosti jeho obyvatelky, která pozoruje proměňující se charakter dříve dělnické, továrenské lokality. Cílí na typická karlínská místa, jako jsou: Kasárny, Přístav, Invalidovna, Karlínský tunel, Negrelliho viadukt nebo kavárna Divoké matky. Pokouší se zachytit sociální různorodost, pestrost i architektonickou bohatost Karlína. Při svých toulkách se skicákem a fotoaparátem si všímá míst, kde se ještě na chvíli zastavil čas. Fascinují ji autentické industriální budovy a zákoutí i historické stavby, které jsou však neúprosně pohlcovány novými developerskými projekty bezduchých kanceláří obludných rozměrů.

Rozporuplnost proměny místa a jistá diverzibilita se promítají i do karlínské sociální skladby, což Michaela Petrů také s velkou dávkou imaginace a malířské stylizace zachycuje na svých plátnech. Prolínání komerční a alternativní zóny, míšení trendů, módy a stylů, kde se zástupci hipsterské subkultury prohánějí ve svých pruhovaných a károvaných kostýmech na bicyklech či koloběžkách mezi solidními a stoprocentně výkonnými manažery a jejich sekretářkami, obědvajícími v předražených bistrech a restauracích, to všechno zaznamenává autorka v jedné ploše.

Toto „theatrum mundi“ zobrazuje malířka se shovívavostí a nadhledem. Přizpůsobuje tomu i formální, technologické zpracování obrazů. Kreativně kombinuje „klasickou“ malbu s barevnými samolepícími foliemi, které prořezává, přelepuje a vytváří tak jakousi pop-artovou koláž komických postav, městských motivů, znaků, reklam a předmětů denní potřeby, zobrazující výstižně přirozený chaos a variabilitu města, jeho celkovou mozaiku. Inovativně využívá také street-artovou techniku „Stickers Art“, jež umocňuje živelnost a nespoutanost pulzující metropole.

Malířský projekt bude posléze, na podzim následujícího roku 2021, přenesen do Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, kde bude reinstalován v historických prostorách jezuitské koleje, a to v galerijní sekci Café Fatal. Obrazový cyklus bude tak moci zaznít v úplně odlišném architektonickém prostředí a v nových místopisných souvislostech, rozšířený o nejaktuálnější pokračování této karlínské série.

 

Veronika Marešová, kurátorka GASK