Výstava reagovala na nečekané lockdowny v období covidu a reakce vybrané čtveřice autorů a autorek na tuto nenadálou situaci. Pro vybrané autory a autoky bylo příznačné, že buď ze své vnitřní podstaty anebo vlivem daných okolností pracovali s velmi jednoduchými výtvarnými prostředky. Vybraná kolekce děl rezonovala s proudem arte povera.
Projekt akcentoval rukodělnost a tok času při vlastním procesu vznikání uměleckého díla. Pro všechna prezentovaná díla byla charakteristická manuální zručnost, velmi jednoduché výtvarné prostředky a netypické místo vzniku díla (byt, domovní ateliér, zahrada). Vystavený soubor děl evokoval tak zvané chudé umění, kdy z primitivního, nevýtvarného materiálu vzniká dílo nové, nabité silným vnitřním obsahem a možnými interpretacemi. Prvek jednoduchosti zde záměrně Jednoduchost skrytě kontrastuje s nesmyslně přetékajícím hmotným trhem, je opozitem zahlcenosti, uspěchanosti a informačního přetlaku dnešního komplikovaného a snadno zneužitelného vnějšího světa.
Zastoupení autoři a autorky se dlouhodobě a každý svým přirozeným úhlem pohledu zabývají otázkou trvalé udržitelnosti a přistupují k vlastní umělecké tvorbě a k životu s poměrně silným občansko-společenským respektem, jistou citlivostí a vztahem k prostředí, ve kterém působí. Ať už jde o volbu prvotního výtvarného materiálu – často se jedná o přímou recyklaci a tvůrčí proměnu něčeho nalezeného, odložených a nepotřebných věcí – klacíků, dřívek, plastů (Gwénaël Morice *1967) či přímou reflexi poškozené a znovuoživlé industriální krajiny za užití přírodních jílů, pigmentů, popele, solí a jiných, druhotných, minerálů (Dagmar Šubrtová *1973). Anebo se mimo svou volnou tvorbu věnují podpoře tradičních tiskařských řemesel, která by jinak nejspíš zanikla (Petra Valentová *1974), či zcela přirozeně vnímají a naciťují přítomné i minulé a reminiscencemi na minulost poeticky interpretují odžívanou přítomnost (Janka Vidová *1963).
Nedílnou součástí výstavního projektu byly také dvě víkendové intervence v Praze žijící francouzské tanečnice Cécile da Costa (*1977), která přímo v instalaci, dané a ohraničené limity vystavených děl, vedla taneční dílny pro veřejnost.