Výběr drobných prací na papíře z „domácího archivu“ tvoří živý příspěvek k pohledu na výtvarné úvahy a úsilí sester Válových. Výstava v Uhelném mlýně koncentrovala soustředěné zkoumání svobodného života lidských a zvířecích bytostí, jehož vědomou součástí je ale i utrpení, hluboká empatie a smíření. V souboru zhruba třiceti děl od raných autoportrétů obou sester, skic a kreseb některých témat a kompozic, známých z jejich velkých pláten, přes studie květů orchidejí pro mozaiku, tvarově blízké skicám zvířecích těl na jatkách, až k jedné z posledních Jitčiných kreseb potvrzujících zaujetí figurou, syrovostí, zranitelností a současně nezdolností existence. Kurátorka skromným projektem spíše komorního rázu, ale silnějšího výrazu vědomě doložila naprostou samozřejmost vlastního názoru a jeho celoživotního uskutečňování v díle obou sester.
Kurátosky připavila Marie Bergmanová
