Z historického továrního komplexu v Libčicích, založeného roku 1872, funguje dnes jen jediný výrobní provoz – drátovna a šroubárna. I tomuto poslednímu ostrovu industriální éry se však čas krátí a brzy poslední stroje, stejně jako ve stovkách jiných podobných ztichne a areál bude čekat na svůj další –postindustriální – život.
Část areálu už dnes ožívá rekonstrukcemi a kulturními aktivitami Uhelného mlýna. Právě pro galerii současného umění arto.to, která zde sídlí, zdokumentoval francouzský fotograf Bob Nicol současný stav továrních provozů, dožívajících i již spících budov, korodujících sítí pro vedení kapalin a plynů i elektrických rozvodů, které jsou dnes pohlcovány přírodou, beroucí si zpět, co jí před téměř sto padesáti lety člověk vzal. Zachycuje okamžik, kdy není zjevné, zda prorůstá příroda do naší civilizace nebo naopak lidské dějiny do přírodní reality. Technicky bravurní většinou detailní fotografie Boba Nicola dokumentují tento stav z pohledu návštěvníka, zdánlivě nezaujatého pozorovatele, přesto vzbuzují nostalgii po končícím industriálním dobrodružství. Zbylí zaměstnanci šroubárny jsou jeho posledními hrdiny, přežívajícími v pustině nekontrolovaně bující vegetace. Bytosti z jiného časoprostoru, kdy stroje a lidé byli ještě dvěma neprostupnými druhy, a kdy příroda a industriální společnost žily ve zdánlivé rovnováze.
Přestože zrak je pro nás jednoznačně převažujícím nástrojem poznání světa, k prostředí nedílně patří nejen jeho vizuální podoba, ale i další smyslové vjemy. Zvukovou stopu zanikajícího industriálního prostředí proto pro výstavu fotografií Boba Nikola zachytil intermediální umělec Michal Kindernay.
Kurátorsky připravila Jitka Hlaváčková
