Sdílení a blízkost se mohou zdát jako totéž, nic, co by evokovalo protiklady. Sdílíme s lidmi, se kterými jsme si blízcí. Místem, kde sdílení a blízkosti většinou nemůžeme uniknout, je rodina. Blízkost, která je v rodině vždy přítomná, může být naplňující, a stejnou měrou může být také zraňující. Někdy bývá těžší vztahy udržovat, než je zpřetrhat. Někdy je potřeba sdílet vzájemnou blízkost tak silná, že sama sobě překáží. Někdy může být naplňující hledat blízkost s někým, koho jsme nestihli poznat. Někdy nám blízkost s ostatními zabraňuje v blízkosti sama se sebou. Jednotlivé povahy, představy a traumata se vrství přes sebe a všichni toho neseme hodně. Čím méně se o nich mluví, tím je náklad těžší. Rodinné vztahy jsou něco, co všichni důvěrně známe, každý je ale jinak prožíváme. Přes veškeré snahy se z nich vymanit, je biologické pouto k původní rodině velmi silné.
Kurátorsky připravila Anna Sedláček Roubalová
