Jitka a Květa Válovy

* 1922

 

Sestry Válovy jsou respektovanou součástí historie českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Přestože jejich profesní kariéra v polovině padesátých let začala nákupem dvou děl na přání Antonína Zápotockého do sbírek Pražského hradu, v kontextu jejich další práce a jejího oficiálního uznání to byla jen absurdní epizoda. Centrem života Jitky a Květy, který by bez další fabulace mohl sloužit jako romantický model umělce trpícího pro svoje umění, byl kladenský dům, ve kterém vyrůstaly a společně žily. Časem si v něm zařídily své ateliéry a až do konce osmdesátých let skromný azyl před světem, jehož nátlaku se nechtěly přizpůsobovat, kde se setkávaly s přáteli a hlavně pracovaly, a který se po jejich smrti stal autentickou vzpomínkou a domácím archivem.

 

Současný výběr z „domácího archivu“ tvoří živý příspěvek k pohledu na jejich výtvarné úvahy a úsilí. Výstava v Uhelném mlýně sleduje soustředěné zkoumání svobodného života lidských a zvířecích bytostí, jehož vědomou součástí je ale i utrpení, hluboká empatie a smíření. V souboru zhruba třiceti děl od raných autoportrétů obou sester, skic a kreseb některých témat a kompozic, známých z jejich velkých pláten, přes studie květů orchidejí pro mozaiku, tvarově blízké skicám zvířecích těl na jatkách, až k jedné z posledních Jitčiných kreseb se potvrzuje zaujetí figurou, syrovostí, zranitelností a současně nezdolností existence, naprostá samozřejmost vlastního názoru a jeho celoživotního uskutečňování.