Tvorbu předčasně zesnulého Reného Hábla (✝︎2021) můžeme zařadit do proudu současné české abstraktní malby, která ale netrhá veškeré kořeny se zobrazovaným světem a zůstává divákovi stále ještě přijatelná a srozumitelná. René Hábl záměrně nezobrazuje svět vnější, ponechává jen jeho stopy, skryté někde v dávném dětském prožitku, fantazii, představě či snu. Jeho obrazy jsou velmi hravé, divákovo oko v nich těká z jednoho detailu ke druhému a přitom naplno vnímá barevnou kompozici v její celistvosti. Háblovy malby zaujmou především svou barevností a ostrým kontrastem vzniklým mezi vesměs monochromním pozadím a četnými detaily předního plánu. Jeho obrazy nemají optickou hloubku a ani o ni neusilují. Řadí vedle sebe různě rozmístěné drobné figurativní prvky, geometrické tvary, barevné linie, náznaky figur, segmenty a symboly všeho možného. Divák si je snadno zapamatuje a znova vybaví, vrátí se k nim rád a zase, vždy v nich může nacházet nové a nové souvislosti. V poslední fázi své tvorby autor jakoby obrazovou plochu maximálně vypráznil na subtilní redukované segmetny znaků a tím posílil duchovní výraz své tvorby.